Když kritici melou

Filip Renč nepatří k režisérům, které bych měl v nějaké výrazné oblibě, přesto musím říci, že jeho výroky posledních dnů mi přijdou vcelku trefné.  Zdržím se komentářů k Sanitce 2 o tom jistě  pohovoří naši „erudovaní“ kritici.

zdroj: internet

   Kritik je ten, co ví, jak to  správně udělat, kdyby to ovšem uměl. Tak nějak zní starý citát, jenž platí  a o to více u osob jako je Kamil Fila. Při čtení tohoto jména se mi vybaví jeho foto, kde má založené ruce a hřbety rukou si zvětšuje bicepsy. Tuším stará profilovka z aktuálně.cz.  Myslím, že tím hovoří více, než měl možná v úmyslu. Ovšem nejde o foto, u něhož se mohu alespoň pousmát. Málokterý kritik má takový záběr, aby byl schopný obsáhnout celou filmovou problematiku a žánry. Ostatně to jmenovaný předvedl konkrétně na filmech s drogovou problematikou (Třeštíková – Katka). Zde fakt vařil z vody  a bylo spíše vidět, že má potřebu něco říci, než snaha téma uchopit a vlastně mu porozumět. Pochopil jsem, že prostě nezná mapu a jediné čím to lze nahradit je, že prostě kritik „mele“.

   Vždy, když otevřu takovou odbornou kritiku (a jedno od koho) říkám si, pro koho to vlastně píší? A tak tu veřejně přiznávám, že jim často nerozumím, cítím se hloupě,  věty jsou pro mne zdlouhavé, úporně překombinované, plné kostrbatých obratů, spojované do dlouhých nicneříkajících souvětí, v nichž se pravděpodobně v půlce ztratíte, pokud je dočtete, jako toto mé dlouhé souvětí, čímž se dozvíte, že to není vůbec můj šálek čaje….

   Před očima mám obraz pana Fandy ze seriálu Dokonalý svět, který pro lepší prodeje poučuje asistentku Ivetu (Norisová).

 „Víš Ivet, když tak mluvíš, bylo by dobré občas použít cizí slovo“.

 Iveta se nadechuje: „Myslíš třeba establishment?“

 Podobně mi některé kritiky připadají sestrojené. Když jsem si včera našel tu, která hodnotí nový film Vlk z Wall Street, vůbec jsem nepochopil, co autor vlastně říká. Posuďte sami:

Ad hominem argumentováno, s povýšenými odsudky se přitom setkáváme leckdy - byť samozřejmě zdaleka nejen - u svého druhu „midcultových" diváků, u nichž (pravděpodobná) láska ke kinematografii nikdy nemohla soupeřit s (nezpochybnitelnou) láskou k vlastnímu egu. Ad rem argumentováno, obdobný postoj k novějším Scorseseho filmům sugeruje, že snad bylo možné zaznamenat období, kdy byly Scorseseho filmy akceptované s bezvýhradným obdivem - a že toto období je už dávno pryč a jeho poslední snímek Vlk z Wall Street se k němu navrací. Takové období spíše neexistovalo a rozporuplně se k jeho filmům stavěli diváci a kriticky vždy. (Kokeš)

    Většina novinářů při podobném mletí bude souhlasně kývat. Ke cti budiž  mladé novinářce, která při podobné situaci na jedné jesenické tiskovce zvedla ruku a podobného pána se zeptala: „Prosím Vás, a dá se na to umřít?“. V tu dobu měla více odvahy, než ta přítomná hromada ostřílených vlků, co  bečela jak ovce.

   Média označují Filu za „ostrého kritika“, myslím však, že z pohledu nás „obyčejných“ je jeho postava vcelku přeceňována. I přes jeho práci pro média typu Filpub, Tamto nebo Cinepur. Ostatně, znáte je? Nebo je to okrajovka pro podobné odborníky?

   Závěrem bych rád kritikům předal  nedávné vyjádření jedné jesenické stařenky: „A tak jsem včera seděla na lavičce a lidé šli z kina. Hráli Babovřesky. To neuvěříte, kolik z nich se usmívalo a vypadalo uvolněně“.