Kult jídla na mne vyskakuje ze všech stran častěji, než nudná politika tohoto státu. Učí nás o jídle přemýšlet a pitvat ho na molekuly. Další x-tý letáček od usměvavé dívky zvoucí do nové „frešky“, mne nenechává na pochybách, že ještě dlouho nebude klid.
zdroj: internet
Leták slibuje nový koncept a zcela ojedinělý přístup. Ten se záhy mění v polévku minestrone, vlastní upečenou bagetu a studený interiér jakých v Praze najdu třináct do tuctu. Ojedinělá může být maximálně ještě přemrštěnější cena, než jsme doufali.
Vyrůstal jsem na stravě našich babiček a šikovné mamky. Přežil školní jídelny i nedělní “lančmítové“ večery v armádě. Prokousal se přes fast foody a zkusil stravu vegetariánů i darů moře, abych zjistil, že svíčková, sekaná a koprovka jsou to, co mi sedí. Talířek s čímsi, pokapaný dipem sice osloví michelinské mágy, ale žaludek má jinou představu.
„Češi moc neholdují středomořské stravě a jí těžká jidla“ zní hlas jednoho z odborníků. No to jo, taky jsem tu ještě v moři neplaval. „Svíčkovou bych úplně vymazal z jídel“ nechává se další kuchař slyšet, aby v zápětí redaktor v jeho jídelním lístku toto jídlo objevil. Ano, prodá se to a o prachy přece jde. Stejně jako zdůvodnit tu závratnou cenu.
Nevím jak vy, ale mne je vcelku jedno, zda při tlačení biovejce, slepička měla pozitivní náladu, protože ji přikrmují kvalitní zelenou biotrávou a masírují lýtka. Mých několik pokusů na biofanaticích ukázalo, že některé jídlo z Lídlu stejně těžko rozpoznali. Takže celé je to jen o nějakém pocitu. Jídlu se věnuje nepřiměřená pozornost. Stejně jako se dříve jídlo opomíjelo. Je otázka k čemu ta hra od mantinelu k mantinelu slouží a kdo z ní má skutečný prospěch.
