Za poslední období jsem přečetl desítky článků na téma hrdinové a žoldáci, týkajících se smrti 5 českých vojáků v zahraniční misi. Ten poslední je pro Reflex od J.X.Doležala a snad nejvíce podtrhuje schopnost odtrhnout se od reality, kdy podává vlastní výklad slov vojáků vyjadřujících se k motivaci bojovat v Afghánistánu. Stejně tak porovnává práci a její finanční ohodnocení u příslušníků našich jednotek a kontraktorů.
Přiznávám, že nesouhlasím s tím, že se ČR podílí na těchto misích a je jedno zda jde o Kosovo, Bosnu, Irák nebo Afghánistán. Působení vnímám jako okupační a snahy vytvořit tomu nějakou krycí legendu o obraně naší země a demokracie za dostatečně průhlednou. Jedním dechem však dodávám, že mne opravdu nic nenutí plivat na smrt těchto vojáků, stejně jako na smrt kohokoliv jiného, včetně nepřítele.
Těm, co jim chtějí vzdát hold, bych však doporučil, aby jejich pieta respektovala to, co oni sami o sobě říkají a nevytvářela kolem nich těžko uvěřitelnou legendu. Také já mám několik známých a spolužáků v misích a tvrdí to, co tvrdili i Doležalovi. Hlavní motivací účasti na misích jsou finance a touha po dobrodružství. Rád bych podotkl, že na rozdíl od hasičů a záchranářů, kterým většinou na území ČR zůstalo jen to dobrodružství a neutuchajicí entuziasmus.
Afghánistán a jeho problematika je jak cesta v džunglí. To znamená, že si ráno prosekáte cestu a ta po vašem odchodu zase bezpečně zaroste. Jak to skutečně funguje bez příkras a květnatých slov ukazuje nejlépe snímek Armadillo o dánském kontingentu v Afghánistánu. I méně bystrý pozorovatel vidí, že vojáci sice úspěšně nabízejí chléb, avšak lidem, co umírají žízní.
Běžný obyvatel je chudý hospodář, jehož celý svět je domek, kráva a občasný výnos z dost problematické půdy. Jako takový má obavu o úrodu, po které mu Dánové šlapou v armádních botkách, potom má obavu, aby je Talibánci neviděli s vojáky a nakonec asi strach i z těchto vojáků. Pro takového člověka je jedno, jestli je to Rus, nebo Amík, v konečném důsledku to pro něj vyjde nastejno. Když mu Dán slibuje, že ho ochrání, hospodář se usmívá... asi ví své.
Kromě zcela odlišné řeči je dělí i chápání potřeb a kultur. Po odchodu vojsk se do 24 hodin vše vrátí do původních kolejí a pokud tam tedy zanecháme nějakou hmatatelnou hodnotu, bude to ta materialistická v podobě studny, mostu a přehrady. Víc nic.
Doležal porovnává práci našich vojáků oproti kontraktorům, které nazývá žoldáky. Vysvětluje, že čeští vojáci neradi ukazují emoce a touhu bránit svoji zem. Proto mluví o dobrodružství a penězích, kdyby to tak však bylo, stanou se raději kontraktory, protože těm se platí více.Doležal ví nejlépe, co si voják opravdu myslel a když říká dobrodružství, myslí vlast, když říká peníze myslí obranu svého státu. I když pominu fakt, že žold bylo označení i služného při ZVS, je to co tvrdí opravdu THC blábol. Peníze jsou to, co odlišuje žoldnéře od dobrovolníků. A pokud vím, i kontraktoři jsou z označení žoldák podráždění, byť je pravdivé.
Z toho, co vím o kontraktorech si troufám říci, že je ve všech směrech pro českého vojáka výhodnější mise a rozdíl plynoucí ve financích jsou právě kompenzace v nedostatcích. Myslím, že náš voják má rozhodně lepší servis po stránce právní, materiální, zdravotnické i co se pojíštění týče. V konečném důsledku i menší riziko smrti, než třeba kontraktor hlídající irácké politiky.
Rodiny 5 zabitých vojáků budou odškodněny. Myslím si, že je dobře, že se stát i armáda postará o pozůstalé. Částky půjdou řádově do miliónů. Jen bych chtěl podotknout, že doufám ve stejný postup u 20 vojáků, kteří zahynuli dříve a jejich úmrtí nebylo pod tak velkým mediálním a politickým tlakem. Pokud to povolaní přejdou bez povšimnutí, bude to políček nejen jejich patetickým proslovům, ale hlavně opravdové spravedlnosti a úctě.
