Lukáš Chmela

Pavel Josefovič Hejátko - fenomén i disident dnešní doby

30. 04. 2012 11:54:14
Ptal jsem se sám sebe tenkrát v jesenickém klubu Plížívá Kontra, jestli má cenu pořádat večer s poezií a zda o to dnes lidé stojí. Ukázalo se, že to cenu má a na Pavla Josefoviče Hejátka přišlo do malého klubu 50 lidí. „Vcelku solidní počet, na to že nejsem Viewegh nebo Pawlowská“ okomentoval s úsměvem jmenovaný autor. Hodinové DVD, které z autorského večera vzniklo bylo během roku rozebrané a na onu atmosféru dodnes vzpomínáme...

Pavel Josefovič Hejátko se narodil 30.září 1975 v Rakovníku. Až renesančně působí výčet všech oborů, kterým se věnuje nebo věnoval (novinář, spisovatel, pitevní sanitář,streetworker,pekař,kopáč,lakýrník, hudebník, básník, politický a sociální aktivista...). Veřejnosti se dostal do podvědomí především jako dlouholetý redaktor art magazínu Tetování. Publikoval již 4 básnické sbírky, pátá je právě na cestě. Z oblasti bodyartu jde o více jak 350 odborných článků.Desítky fejetonů, esejů. Věnuje se otázkám etnofilozofie, rastafarianismu a orientalistiky.Byl a je součástí grind coreové formace Agony Conscience.

_DSC0731a.jpg

Jeho vizáž i básně většinu lidí osloví, nebo na ně naopak působí odmítavě a provokačně.Své řekl i k problematice „vizuální diskriminace“ a předsudkům ze stran těch, kteří ho prostě nedokáží vstřebat. Hejátkova tvorba a její hlavní linie je prodchnuta syrovostí , úderným veršem, který je místy zjemňován , aby o kus dál opět zazněl a duněl v plné tvrdosti obžaloby. Silnou stránkou jeho tvorby je nejen potřeba básníka růst a zrát, ale také bohatá slovní zásoba, květnatost mluvy a nesporná schopnost vtipných přirovnání. V éře „landovských“ a „klusovských“ připodobnění ke Karlu Krylovi si snad asi jako jeden z mála dokázal najít svoji cestu a i přes zjevné sympatie k jeho osobě nepůsobí jako přiživující se plagiátor. Další info o autorovi na: www.pjh.cz

_DSC0746q.jpg

Více je odporovati slovem,
než přeotesán zkřivený
hrdě propagovat cynickou
humoresku
a zníti hlasu za proslovem,
co se zlořády přespolními
ryje kudlou pod vývěsku;

kde domov můj......?
-----------

Závislí na obdivu
pod plachtami víček
v hlaholech odříkání
s almužnou ve sněhu
...
na křížích smířeni
sandále pověšené
mlčící jabloně nabízí
vzkříšení
....
broušeny číše lhavé
k nevinnosti pannen,
od dětství ve strastech
nezvracej zemská tíže
....
sundám tě z ramen..
--------------
Zas padá listí po přeletech
zežloutlé v listopadu
po svítáních vzaté lednem..

Mrazy jsou jen nazí rádci,
kojenci protikladů,
pašeráci s vědrem..

To z kamen topících
na koberce kouří jak
spirály ve Faustově tabatěrce

dýmu clony jak šípkové keře.
Naškrobení jak plískavé kaňky
jsme diváky na opeře...
-------------------

Sál tleská v záhlaví
s fregatou vampírů,
solí jsou zkrášlené nápisy
na věncích.

Měsíc zas vychází
pozpátku v Kašmíru,
prapory svěšeny
broží třpyt na límcích.

Zástupy bezvěrců
řádí za lafetou
žalostní barví se
stříbřenkou

vzorem opuštěni
dnes spící v krabicích,
těhotní volností
zdobeni lepenkou...
--------------------

Za sněhobílými květy
jasmínu,
rudá voněla loňskými
léty

ještě se potkáváme
ve stínu
jsi mlhou, tichem
nedopsané věty...
---------------

Změní se v útrapy
co ještě včera mýtus
s puncem zlata,
zítřejší atrapy zhýčkané
bojí se o ztrátu úcty
a zájmu
jako nemluvňata.

Dští plénum narvané
k prasknutí,
za ploty už čeká
bukanýr s prázdnými pytli.
Bývalý pionýr vypráví,
co je to arabeska
a po něm tu všem
poblouzněným tancují
tanečnice se třpytivými
flitry.

Zase jsme rozjásaní,
když beze snů spaní
na cimře světlo nám
po hodině rozsvicuje.
Vždyť namísto přímého
trestu jsou odměnou
po osvíceném chvástání

nepřímé existenční boje...
---------------

Slůvka promptně seřazena,
seškrobena v menhiry..
Slída z obsahu vytažená
cuchá ti hřívu
a necudnosti promíjí...

Obsah na obláčcích
lehkosti molitanu,
chtění obrušuje opatrnou
šestou hranu,
bdění kropí doliny...
---------

Poslední paprsky léta
loučení za přání
praskliny světa.

S všemožným povykem
zastávka nad vodou
zmoklí ze sucha
suchí náhodou...
------------

Umlkly zvony...
Večerním šerem náhle
sakury voní
a rozbité zrcátko
v pokoji odráží
mozaiky prožitého...

Fontánka s vědrem
na vodu
ještě v příklenku
během závodu pírka
a větru jemně bublá
do novuluní

a nedalekým minaretem
se nese zpěvohra
tichá,
jež místo budíku tikotu
ospalce budí

neslyšným jekotem
příbojů nálad umrtvení...

© Uveřejněno se svolením autora (ukázka z připravované sbírky). foto:Lenka Hálová

Autor: Lukáš Chmela | karma: 14.32 | přečteno: 1996 ×
Poslední články autora