24 hodin na koloběžce, aneb poznámky nesportovce
„Brmbrm!…Smraďochu ….Smrdííííšššš!….Ty kravičkooooooo…..Ty kokso! Hory Hory …infoinfo!….Nudlééééééé ….s mákem!, CECEjedůůůů. …grázl. Přicházím k oranžové blikačce a ocitám se někde uprostřed stanového městečka, kde v různých intervalech kolem Vás sviští koloběžky a těmito pokřiky se dorozumívají závodníci na trati.Teda, aby se v té tmě našli :) . Patnáct týmů zde den a noc měří své síly ve štafetovém závodě. Akce, která měla dříve název s přívlastkem Le Stromovka je definovaná jako recesistická, zápal a výkony týmů už bych tak úplně neviděl. I běžným pohledem je vidět, že se na ten závod každý po svém svědomitě připravil. Někdo vsází na stravu, jiný na vytuněnou koloběžku či podporu na trati.
Zdravím se s týmem Horyinfo, za které se pokusím kus trati odjet. První optimismus mne opouští když zjistím, že jedno kolo měří cca 2,4 Km , navíc ani netuším kudy jet. Beru s kolegou Jendou horské kolo a jedeme to projet.
Můj nepokorný postoj začíná už tím, že mám na sobě rifle. „Tady dej pozor na tu díru“ukazuje na malý důlek uprostřed cesty. „Hmmm“ nechápu moc dobře, proč mi tu banalitu ukazuje. „Od zatáčky to jde dobře rozjet a nemusíš do toho tolik dupat, hlavně střídej nohy“ doporučuje Jenda. „Jenže já jinak než na pravou stejně nedokážu jet“ vysvětluji. „Nooo, víš, to třeba časem přijde samo, to střídání nohou“sděluje mi opatrně. „Na rovince před viaduktem to hodně drncá, drž se spíše na středu a pod mostem přibrzdi, ať za rohem nesrazíš třeba milence“. Projíždíme a musím připustit, že nic z toho, co říká mi na „horácu“ vůbec nepřijde. Následuje menší sešup dolů a jsme opět na startu.
Beru si reflexní vestu a čelovku. Mé lokálpatriotické srdce hřeje fakt, že jedu na koloběžce od Kostky, která se vyrábí u nás. Ano, když netrefím zatáčku, poletím na pusu přes moravská řidítka :).Poslední minuta před přebíráním štafety, poslední instrukce od Honzy: „Jo, a asi tě budou předjíždět děti, vyrovnej se s tím…“. No tak to bude super. „Hory Hory !!!“ slyším řítící se koloběžku. „Hory Hory !!!“odpovídám a po cestě přebírám štafetu. Odrážím se a vyjíždím do tmy. Z pohodlné asfaltky vjedu asi na kostky, protože mne to pěkně vyklepe. Následuje rovinka,mostek a pod ním onen důlek, který bezchybně trefím. Prásk, beru to spodní částí a vypadá to, že skončím na zemí. Nějak to vyrovnám a uháním tmou. Ani mi nedojde, že už jedu levou nohou, pravou ani necítím.Kolem projede první předjíždějící závodník…fakt dítě. Pomalu dýchám, jak astmatická veverka, přibrzdím a raději jedu po doporučeném středu, stejně tak kvůli případným milencům zpomalím pod viaduktem. Poprvé vzpomínám na povídku „Jak jsem jel Krále Šumavy“, stále ještě ve fází, že to dojedu. Konečně cíl, střídáme se, jdu se zapsat a sedám si. Za noc to takto otočím 4x. Když ve dvě ráno odcházím, zbývá do konce závodu 15 hodin. Lidé pospávají na karimatkách, ve stanech a čekají na startech.
Závěr: Tým Horyinfo obsadil 7 místo a já našel po ránu na svých nohách svaly, o kterých jsem neměl tušení. Děkuji tímto: Veronice, Jendovi, Honzovi S, Pepovi, Sabče, Sašovi, Maruškám, Ríšovi a ostatním, co se celých 24 hodin střídaly na koloběžkách.
Foto: Jan Stárek a tým HORYinfo
Lukáš Chmela
Máme ještě nárok na vlastní vlajku?
Tady měl být blog o tom, jak správně věšet vlastní vlajku. Patrně zbytečný, jako mé předcházející na toto téma. Staré pravidlo říká, že pokud někomu chcete zneuctít zemi a národ, stačí vlajku obrátit, třeba vzhůru nohama...
Lukáš Chmela
Noční vlci v Praze
Fotoreport z průjezdu Nočních vlků Prahou a s tím související protidemonstrace (Václavské náměstí / Olšanské hřbitovy 7.5.2016)
Lukáš Chmela
Paříž v podzimní náladě
Pár víkendových okamžiků v Paříži. Město mnoha proměn a paradoxů.Tentokrát podzim barevně i černobíle.
Lukáš Chmela
Designblok 2015
Ve zkratce letošní Designblok skrze fotoaparát. Móda, moto, fotografie, užité umění...tentokrát v Průmyslovém paláci.
Lukáš Chmela
Zákaz pohřbívání babiček
Opravu tramvajového kolejiště v Holešovicích doplnil neznámý tvůrce svérázně. Při focení se divili i okolo pracující dělníci, patrně jim obsah unikl.
Lukáš Chmela
Mužatka
K ne zrovna pěknému nadpisu mne dovedla náhoda. Hledal jsem, co pod ním Google ukrývá. Kromě velké hromady fotografií na dané téma jsem objevil i foto mladé půvabné dívky, což moc nedávalo smysl. Foto mne dovedlo k jejímu blogu, kde začíná onen příběh o Mužatce.
Lukáš Chmela
Je suis Charlie (Francouzská ambasáda 8. 1. 2015)
Několik fotek z podvečera u Francouzské ambasády v Praze na Malé Straně. Poslední jako ilustrační je focená v Paříži a nese název Pařížská hlídka. Zřejmě i nadále bude běžnou součástí života Pařížanů.
Lukáš Chmela
Když hnědnou košile samozvaných gentlemanů
Zpráva, že existuje nálepka zakazující vstup lidem v outdoorovém oblečení do některých vybraných obchodů a restaurací, obletěla internetem rychlostí blesku. Jejím autorem je majitel jisté prodejny v Praze. Jmenuje se Michal Kučera. Akce částečně vnímána veřejností jako PR, částí jako nadsázka a nebo hloupá provokace. "Chtěli jsme s nadsázkou upozornit na tento nešvar. Cizinci si z nás často dělají legraci, že českého turistu třeba v Londýně poznáte podle pohorek, batůžku a kostkovaných kalhot,“ říká majitel obchodu Michal Kučera.
Lukáš Chmela
Potěmkinovy vesnice včera a dnes
Píše se rok 1987 a rodiče pracují na rekreačním středisku patřící Královopolské strojírně, které se nachází v obci Lipová - lázně. Právě skončila oslava Prvního máje. Komise pověřená MNV provedla prohlídku vnějších části budov a zhodnotila v celé obci výzdobu. Místní plátek Lipovský zpravodaj podrobil několik domů včetně našeho zdrcující kritice, protože jsme nic nezdobili. Nebylo to proto, že by byl otec disident, odbojář a dával tak najevo odpor k režimu. Prostě se na to všichni vykašlali. Vše by vyšumělo, kdyby se stížnost neposlala i do příslušné fabriky.
Lukáš Chmela
Hranice úcty a nevycválanosti
Jsem všeobecným zastánce práva na outdoorové oblečení všech, jež se to týká a mají potřebu ho nosit i ve městě. Přebírat však ve fleecové bundě Hi-tec vyznamenání od prezidenta republiky je silné kafe i na mne.
Lukáš Chmela
Zlatokopky aneb pravda virtuálního světa
Na světě je další video na téma Zlatokopky. Dvojice hochů Ondřej a Lukáš se přesunuje po Praze ve dvou italských autech. Jedno je Lamborghini a druhý starý zelený Fiat. Na svezení v tom prvním lákají nic netušící dívky a pokud zareagují kladně nabídnou jim místo Lamba svezení ve Fiatu pamatujícím porevoluční období. Z jejich odmítnutí vyvozují závěr a „drsnou realitu“, že jsou české dívky Zlatokopky. To poté prezentují na Streamu, kde tohle video visí.
Lukáš Chmela
Zpověď čokoholika
Pondělní ráno po dovolené...otvírám svoji skříňku v práci. Pohled padne na úhledně seřazenou hromádku 10 sladkostí. Normální člověk by možná pochyboval, čokoholik stejně jako každý závislák má gramáž a obsah v oku. Kilo „margotu“...hlavou proběhne myšlenka kdo to sem dal, proč, za co...
Lukáš Chmela
Raport z Paříže
A tak jsem prošel Paříž tentokrát z jihu na sever. A z východu na západ. Barva rtěnek Pařížanek je ustálená na škále jahodové červené až po odstín fuchsie. Bokovky vystřídaly vysoké pasy u kalhot všeho druhu. Kabelky se nenosí afektovaně na "gucciho pahýlu", ale v ruce, na rameni, nebo za uši. Muži nemají problém chodit s igelitkami (takže ani u nás si nenechte vnutit tuto středostavovskou zaprděnost). Ženy tu kouří cigarety na zastávkách, v parcích, na ulici i při jízdě skůtrem. Ve veřejných prádelnách sedí nejčastěji muži....a všichni tu běhají...dopředu, i pozadu, v předklonu, i záklonu...předbíhají se, dobíhají...běhají ve sportovním, v riflích, silonkách...až mi to často připomíná vtip o Zajíci a pervitinu. Nuže toto je pár fotek podzimní Paříže...Paříže umělecké, či zcela běžné.
Lukáš Chmela
Snílci dne
Thomas Lawrence je nazval Snílky dne. Muže s odvahou své sny uskutečňovat za cenu rizika, kdy mohou ve vteřině vše ztratit. Doba od jeho citátu výrazně pokročila a slovy Roberta Blye hodně mužům i ženám vzala.
Lukáš Chmela
Většina z nás viděla bradavku
Mám prostě rád vtipné reklamy a ty s pointou na konci jsou nejlepší. Jaké bylo mé překvapení, když jsem si prostřednictvím YT chtěl pustit tu o Kladrubácích, respektive o pivu. Přes prázdný čtvereček na mne civí nápis: Toto video může být pro některé uživatele nevhodné. Přihlaste se.
Lukáš Chmela
Všichni budeme freš
Kult jídla na mne vyskakuje ze všech stran častěji, než nudná politika tohoto státu. Učí nás o jídle přemýšlet a pitvat ho na molekuly. Další x-tý letáček od usměvavé dívky zvoucí do nové „frešky“, mne nenechává na pochybách, že ještě dlouho nebude klid.
Lukáš Chmela
Hrdinové, žoldácí a věštecká koule J.X.Doležala
Za poslední období jsem přečetl desítky článků na téma hrdinové a žoldáci, týkajících se smrti 5 českých vojáků v zahraniční misi. Ten poslední je pro Reflex od J.X.Doležala a snad nejvíce podtrhuje schopnost odtrhnout se od reality, kdy podává vlastní výklad slov vojáků vyjadřujících se k motivaci bojovat v Afghánistánu. Stejně tak porovnává práci a její finanční ohodnocení u příslušníků našich jednotek a kontraktorů.
Lukáš Chmela
Jak jsem přežil workout
Moje zážitky s absolventy FTVS jsou veskrze jednoznačné. Týden na raftech mne naučil okamžitě používat překladový slovník frází typu: "Tam je vody málo". Většinou to znamenalo, že se nad vámi spolehlivě zavře hladina. Vzdálenosti, hloubku a šířku vždy dělí dvěma. To jsem si uvědomil při skoku do peřejí mezi dvě skály, které měly být vysoké 3 metry. Těch šest metrů mne nárazem potopilo i ve vestě hodně hluboko. Zaslechl jsem pouze dotaz jedné dívky jestli tam nejsou šutry. "My nevíme, jsme žádné zatim netrefili"...neslo se nade mnou do okolní vodní tříště. Převrhnutý raft si uměli skvěle užít, protože jsme si v ten okamžik všichni genderově rovni, jelikož studená voda z nás nadělala princezny...Z těchto akcí a fitness center jsem nabyl dojmu, že co exemplář, to jeden Tichonov. :)
Lukáš Chmela
Alternativní matky a ti druzí...
Je neděle odpoledne. Deštivo. V mé oblíbené jesenické kavárně hraje příjemně hudba a i přes větší počet návštěvníků by asi zběžný pozorovatel usoudil na poklidnou siestu. Sedím s přítelkyní u stolu a povídáme si.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |