- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Otec poučen, odjel koncem následujícího dubna do Brna. Vrátil se z propagačního oddělení s Arem plným až po střechu papírů. Vypadalo to, že vykradl papírnictví. Asi půl hodiny nosil do domu jeho obsah a pak slavnostně prohlásil: "Polepte to tak, ať nám sem zase nešpizujó". Dnešní kreativci by z nás měli radost. Nastalo hemžení, stříhání, psaní, do květináčů jsme dávali hned dva páry vlaječek, do oken portréty absolutně neznámých sovětských reformátorů a psali na papír úderné básně. Do večera jsme naše zařízení proměnili v papírovou baštu socialismu, pevnou hráz, jež nerozleptá ani kyselý jesenický déšť, potažmo podobné obličeje kontrolní komise. Lipovský zpravodaj uvedl, že se naše výzdoba zlepšila. Frustrovaní z toho, jak neocenili naše úsilí, vyvěšujeme další rok jen vlajky.
Je červen 2014 a já procházím elektro, když do dveří vletí dealer v mikině známé nadnárodní značky. Ptá se po vedoucím a po jeho příchodu dosti hlasitě vysvětluje účel své návštěvy. Elektro je vlajkovou lodí jejich prodeje a chce sem pozvat generálního ze Švýcarska. A tak je třeba trochu upravit realitu. Vedoucího uklidňuje, že ho to nic nebude stát, ani čas. Než se naděje, tlačí do prodejny bedny, staví stojany s produkty, všude dává prospekty, lepí velká loga...na konec jsem nečekal. Při další návštěvě vypadalo elektro jak hodně přehnaná speciálka daného produktu.
A tak pokud se někdo ptá, co se za ty roky vlastně změnilo, mohu dodat, že v tomto chování nic - dál vytváříme Potěmkinovy vesnice a ti na druhé straně by museli být úplní blbci, kdyby tomu věřiili.
Další články autora |