Když muž čte knihy pro ženy...

Jak by to nazvala dnešní mládež holdující angličtině? Asi jako: INSPIRED BY MANY TRUE STORIES :).

    Řekla mu, že kniha je sračka, budiž. V jeho rukou však tvoří něco jako roznětku, podvazky , podmalované oči, nebo bizarní brož. Má ji pět hodin, ale tolik interakčních příhod v MHD doposud nezažil. Připadá mu, že při pohledu na přebal knihy v anglickočeském překladu se většina okolí zavlní, prostorem se nese vlna emocí, informací i otázek…Proč tohle čte chlap? Asi ze stejného důvodu, jako má kufřík s make-upy a přiznejme si, že jich má více, než kterákoliv jeho ex…Na neutuchající otázku většinou suše odpoví: „Aby byla na světě rovnováha…“.

   Naučili ho, že v zásadních knihách člověk otvírá intuitivně knihu na zásadní stránce.Dnes ji několika lidem podal. Recepční Lucie, která má skoro nulový sex s manželem se tak otevřela kniha na banální straně, kde vlastně nic není. Právník Pavel, jež mluví ve stylu své práce nám přečetl svoji pasáž o technicky provedeném sexu na kuchyňské lince i jeho projev byl technický, student Marek, čerstvě zamilovaný měl k dobru pasáž o experimentech s orální praktikou.Kamarádka Zdenka holdující vínu otvírá knihu tam, kde hrdinka má s vínem erotickou předehru – milenky s fetišem…
V tramvaji držel knihu v ruce, cítil pohledy i pohled jednoho mladého muže s ženou, vysmíval se mu.On několikrát poklepal na obal knihy prsty…jako by odpočítal čas, kdy to ještě bude trpět…pak se otočil, rozkročen v konfrontační poloze s předsunutou bradou se mu zpříma podíval do očí. Zajel jak ustrašený králík. Srab,co se chová jak holka – on čte možná dívčí knihu, tenhle tak žije.

    Zastávka Tusarova. Do tramvaje nastupuje pěkná blondýnka. On hledí do knihy a koutkem oka ji zaregistruje. Podívá se na ní zpříma, kývnutím naznačí, aby si šla sednout k němu. Proboha, napadne ho, já fakt nemohu být normální. Dívka se usměje a vydá se k němu. Pět metrů, tři metry, dva… odpočet jaký používají ve vysílačkách posunovači souprav. Bác! Vedle něho se s hlukem usadí postarší muž, jež asi dlouho neviděl koupelnu…blondýnka projde. S gestem v naději i omluvě pozvedne ramena a věří, že to třeba vidí. Tržnice…muž se zvedá, to je příležitost…cestu však zahrazuje postarší paní v silonovém oblečení. Ten silon si fakt uvědomuje. Bojuje o zbytek kyslíku, přilepený na okně…nemůže to přece trvat věčně. Tramvaj přecpaná lidmi. Bílá Labuť -  odchod paní střídá několik rychlých pohybů, kdy dostává do žeber koženou kabelou, přes pravé koleno trekingovou hůlkou a už je tu pán, který si s funěním vytáhne sendvič… všichni do vzdálenosti pěti metrů poznají, že má tuňáka s cibulí…Slyší za sebou vzlykot, pokusí se otočit. Kdepak, celou situaci sleduje postarší paní a směje se jeho neschopnosti z té pasti vylézt.

    Večerní nákup v Bille. Kniha prostě překáží a tak končí společně s pestem, kapesníky a čajem Earl Gray v papírové tašce. Přijíždí na Palmovku. Na lavičkách sedí dvě chichotající se dvacítky: „Podívej, ten má dost, chlap s papírovou taškou z Billy…hahaha“.

    Pár lidí se podívá jeho směrem. Divadlo mu v mládí šlo. Zastaví se, asi jako by se zastavil Sundance Kid na dotaz „Kide a vážně si tak rychlej?“. Každý tuší konflikt, nikdo neodchází a čumí…přesně tak, jak to v těchto zeměpisných šířkách chodí. Otočí se a vrací se k dívkám. Někde četl, že každé ticho nese název. Tohle se jmenuje: Šmarjááá, co těm holkám ten chlap udělá? Dusno. Obě sedí strnule na lavičce. Postaví se před ně a nakloní, pronese hraným hrdelním hlasem: „A to ještě nevíš kotě, co v té papírové tašce přenáším“. Ticho. Nechá ji čas, pokud zareaguje jakkoliv originálně, má připravený part II. Kdepak, nic se neděje, sama sebe deklasuje na drzého spratka bez nápadu. Odchází, v tichu je slyšet jen jeho kroky.

Tu knihu koupil od prodavačky v obuvi. Bestseller  za padesát kaček… na několika set stránkách se hlavní hrdinka zmítá v pochybnostech své vnitřní bohyně a nemůže se rozhodnout, zda žít s milionářem, kterému se líbí spanking. Druhý díl mu ve třech minutách shrnula lektorka kursu, kterého se v práci zúčastnil. Obsah knihy tedy o ničem, přesto mu přinesla spoustu zážitků.

PS: Doposud však nevěří tomu, že by nějaká Američanka křičela nadšením: „Ty bláho…“ :)

(Věnováno: Ionicera , Indyka  a uu)