Na koho občas myslím... Šest mých postav

A tak jsem ve své hlavě posbíral postavy z dětských let i dospělosti. Na těchto několik postav občas myslím...

První bude Jeníček a Mařenka, protože v té pohádce je návod na přežití i dobrá rada, jak nikomu nesedat na lopatu. Absence těchto znalostí potvrzuje u některých národů horor Záhada v Blair Witch. V půlce filmu se mi chtělo křičet: "Nekřič furt omg a vylez na strom, třeba je někde světýlko, ne?"

Oslovila mne i Krása Nesmírná, jako dítě jsem z ní měl strach, jako dospělý doceňuji postavu Ivana (jsem ji boužel nesehnal). Jeden z možných mužských archetypů. Hysterie z toho, že je pohádka drastická možná maminky přejde, až si přečtou od Roberta Blye knihu Král Panna.

A takovou tu slušnost, obrodu a vlastenectví mám v postavě F.L.Věka. Myslím, že pan Brzobohatý odvedl herecký výkon. A že je to někdy patetické? Možná, rozhodně však lepší než ztráta identity a historie ke které spějeme.

Michael Collins je pro mne symbol osoby na kterou panuje mnoho protichůdných názorů. Skvěle ho zahrál ve stejnojmeném filmu Liam Neeson. Z toho co vím, viděl jsem a jsem schopen vnímat zůstala poučka, že: "Nic nemusí být tak, jak se na první pohled zdá".

A v rámci mého vztahu k módě je to určitě Miranda Priestly/Meryl Streep/Anna Wintour, protože k tomu tématu vše podstatné řekla a v reálu tak i činí. Nutno dodat, že to bylo těsné, v nominaci byl ještě Krtek a kalhotky a Majka z Gurunu.:)